Sledujte nás:

Datum registrace: 10. 01. 2011

Jak si nahrát profilovou fotku?

vlastovka

Sebekoučink

Váš nezaplacený cyklus byl automaticky zrušen dne 12. 1. 2017. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 1155
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

vlastovka

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

každý den je ten poslední

11. 11. 2015

30.5.2013

V životě se děje spousta náhod. V úterý jsem byla u lékaře, včera jsem měla celý den na přemýšlení a dnes mi přišel tento mail. Bez komentáře...

Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v  něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí  koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy  nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova ........ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.


To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.

4.6.2013  Je tragikomické, jak brzy jsem zjistila na vlastní kůži, o čem se tu píše. Za týden nastupuji na chemoterapii a čeká mě hodně dlouhý běh. Tentokrát ne za spálenými kilojouly.

8.11. 2015  Jsem zpátky. Zdaleka nemám dobojováno, po dosavadní léčbě vypadám jako nafouklý panák Michelin a stále to nekončí, získala jsem alergii na laktozu, takže cokoli mléčného můžu jen v úpravě bez laktozy, ale žiju a doufám, že po té nakročené cestě půjdu ještě dost dlouho.

 

Hodnocení (20 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

12. 11. 2015 12:10
Všem vám moc moc děkuju. Dobrovolně nic nevzdám :-)
12. 11. 2015 08:35
Jsi statečná optimistka, a to se zúročí, uvidíš...podpora na dálku nás všech taky něco váží, drž se...
12. 11. 2015 08:13
Moc držím palce a přeji hodně sil!
12. 11. 2015 07:44
Držím palce a přeji hodně sil bojovat!
11. 11. 2015 21:39
Vlaštovko, přeji ti hodně, hodně sil. Ať se ta potvora už nikdy nevrátí. Máš silná křidélka, určitě už jsi jí uletěla hodně daleko..
11. 11. 2015 20:41
Posílám ti moc a moc pozitivní energie, aby tvůj boj byl vítězný. Přeji hodně sil. :-)
11. 11. 2015 19:34
Přeji ti, hodně sil, abys ten boj vyhrála na celé čáře.
10. 11. 2015 15:10
Držím všechny palce které mám a přeju ti hodně sil!! Bojuj dál a nedej tomu šanci!!!!
10. 11. 2015 14:15
Pláču a nenacházím slov, hrozně se mě to dotklo, z mnoha důvodů... Držím pěsti a posílám moc sil!!!!
09. 11. 2015 20:12
Holky, moc děkuju. Bulím tu nad vašimi příspěvky jako bych si chtěla vyplakat perlový náhrdelník. Jsem v poslední době ze všeho hned na měkko, ale s tou potvorou se rvu (jako) o život.
A jsem moc ráda, že tolik lidí čte a používá tyhle báječné STOBácké stránky. Kdysi mi otevřely cestu k úplně jinému životu a vám všem přeju, abyste tu taky našly rady i podporu na cestě k dosažení vašeho cíle.
09. 11. 2015 14:00
Držím ti palce a posílám ti sílu. :)
09. 11. 2015 13:15
Článek je pravdivý. Vlaštovko, Tebe neznám, jsem tu od srpna 2015, ale máš mou podporu !
09. 11. 2015 10:19
Neznám tě z dřívějška, protože jsem tu od léta. Nikdy nevíme, co nám může převrátit život z minuty na minutu. Proto člověk musí žít na plno každý den. Moc ti držím palečky, aby jsi nad nemocí vyhrála. Nenech se od ní porazit, jsme tu s tebou a máš naší podporu!!!!
09. 11. 2015 10:11
Držím palce a přeju hodně sil!
09. 11. 2015 08:47
Na to není co říct, protože kdo to nezažil, neví. Držím Ti palce, ať vybojuješ svůj boj do vítězného konce po všech stránkách. Posílám Ti velkou náruč energie a optimismu.
08. 11. 2015 21:14
Vlaštovko, neznám tě, ale dlouhý let máš za sebou a já ti ze srdce přeji, aby tvá křídla neztratily schopnost létat. Ano, někdy spadneme na zem, ale od toho jsou přátelé, aby nám pomohli se z té zatraceně tvrdé země zase zvednout a letět dáááál. Pevně věřím, že už ti bude jen líp....
08. 11. 2015 20:41
Všem vám moc děkuju za přivítání a za podporu. Věřím, že už bude jenom líp. I když to jde pomalu, lepší malými krůčky dopředu, než se po zádech kutálet dolů a nevědět, kdy a jak dopadnete.
Bystr, možná se zase rozepíšu. Zatím nic neslibuju, ale chybí mi to. Potíž je jen v tom, že mi často nestačí síly na to, abych seděla hodinu u blogu a rychleji psát - tedy hlavně myslet - neumím :-)
DÍKY VÁM VŠEM ŽE TU JSTE
08. 11. 2015 18:23
Přeji hodně síly do dalšího boje
08. 11. 2015 18:20
Moc držím palce a přeju hooodně zdraví
08. 11. 2015 17:50
Držím palečky a přeji ať už tě v źivotě potkává jen to dobré!!
08. 11. 2015 14:45
Přeji ti spoustu síly v boji s nemocí, ať už je jen líp...
08. 11. 2015 14:10
Jé, to je dobře, že jsi zase tady. Moc se mně líbily tvé blogy / i když jsem je nekomentovala - jsem zarputilý nepsavec :-) /. Teď ti ale potřebuju řícz, jak moc ti držím palce.. měj se.
08. 11. 2015 13:39
Vlaštovičko, neznám tě z dřívějška, nicméně ti přeju strašně moc síly, všechny co jsme tady ti pošleme kus svojí energie a to už je pane nějaká síla!!!!! Vlaštovka je silný ptáček...jaký kus cesty letí sem k nám a zase zpět......tak ty to dokážeš a bude zase dobře :-)
08. 11. 2015 12:31
Díky, keramiko. Je to krutá, ale nedocenitelná životní zkušenost. Mimo jiné se moc hezky oddělí přátelé od těch ostatních. Jak zpívá Tomáš Klus: Když má člověk svý usměvavý stavy
Celý svět se baví s ním
Zatím co chceš-li brečet
Musíš, člověče, sám
Tahle písnička mě hodně držela nad vodou. Raději shořet, než vyhasnout...
08. 11. 2015 11:17
A já jsem přemýšlela, vlaštovko, kampak jsi nám odlétla, přeji aby jsi statečně bojovala svůj životní boj, a přeji Ti na cestě potkat mnoho lidí, kteří Tě budou podporovat, my tady na stobu určitě všichni!!!!
24. 04. 2013 11:45
Moc smutný a pravdivý...
18. 04. 2013 19:45
Ano, tak to je !
18. 04. 2013 19:02
Naprosto pravdivé....
18. 04. 2013 17:56
Je to tak,jen si to neuvědomujeme.Nedávno jsem přišla o jednu z nejlepších kamarádek..viděly jsme se vloni v září na maturitním setkání..a nikoho z nás nenapadlo,že to příště už pro ni nikdy nebude.
18. 04. 2013 14:55
Pravdivý a k zamyšlení.
18. 04. 2013 14:49
VELKÁ PRAVDA!
18. 04. 2013 13:12
Nikdy nezapomenu na to, jak ma tchyne, kterou jsem mela moc rada, mela jeden paradni pokoj, ktery byl neustale zamceny a otvirala ho jen na svatky. Pak prislo ochrnuti nasledkem nadoru. Tchan pokoj odemkl, nastehoval tam nemocnicni postel a ona tam zemrela. Dnes je pokoj otevreny a bezne se pouziva a nikoho nezajima, ze to byl neci svatecni pokoj...
18. 04. 2013 12:26
Taky mi tenhle email již několikrát přišel, určitě stojí za přečtení a za zamyšlení
18. 04. 2013 12:08
Tenle meil byl jeden mezi prvními který mě kdysi došel .Dojmeme mě k slzám vždy a má v sobě kus pravdy .Děkuji za připomenutí .
18. 04. 2013 11:59
Oh az se mi vehnaly slzy do ocí. Je to tak pravdivé. Já uz jsem ve svém zivote ztratila taky své blízké, tak vím jak je to pravdivé. Zivot utíká a clovek by si mel udelat cas na urovnání svých problému s nekým at uz blízkým nebo vzdálenejsím. Já se snazím svuj zivot také více vychutnávat. Skoda, ze na to clovek prijde vetsinou tak pozde....

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři